Více než šestiletý odstup od mého odchodu do důchodu mi umožňuje ucelený pohled na můj uzavřený profesní život, který se téměř dokonale odráží v necelé stovce mých publikací a lze jej do jisté míry vyčíst již z pouhé jejich bibliografie. Současně však zcela zřetelně vystupuje sepětí tvůrčího období života naší generace s temným obdobím vlády jedné strany v životě našeho národa, kdy mnohé tvůrčí nápady a projekty zůstaly nerealizovány nejen z technických a ekonomických, ale často i z ideologických a kádrových důvodů. Na druhé straně však přece jen s výjimkou statečných a pronásledovaných odpůrců režimu bylo možno a nutno v rámci daných možností usilovat o překonávání zhoubné stagnace a o přípravu na rozvoj společnosti ve svobodných podmínkách, které nakonec přišly tak neočekávaně rychle. Pro oblast vědeckých informací je pád komunismu spojen s otevřením plného přístupu nejen k celosvětovým fondům vědeckých informací, ale i k revolučním změnám v technologii jejich zpracování a šíření, a tu mohou tvůrčím způsobem zvládnout jen mladší a nejmladší generace.
Již jako středoškolák jsem byl fascinován, když se mi náhodou dostala do rukou Křížova knížka o desetinném třídění (1). Poprvé jsem se seznámil s tím, že již odedávna se lidé snaží nalézt systémy, které by jim usnadnily orientaci ve sbírkách knih a jiných dokumentů, a desetinné třídění se mi jevilo jako přesvědčivě moderní a vědecké. Ihned jsem oklasifikoval těch několik stovek svazků ve své knihovně. S touto zkušeností jsem jako medik v Hradci Králové neváhal přihlásit se do týdenního kurzu desetinného třídění v nynější Národní lékařské knihovně v Praze, kde mé zaujetí prohloubil zejména doc. MUDr. Svetozar Nevole. V jeho přednáškách (2) mě zaujala především teoretická možnost mnohaaspektového přístupu k dokumentu, i když byl v tehdejších technických podmínkách lístkových kartoték uskutečnitelný jen torzovitě (záznam o dokumentu s pěti klasifikačními znaky se řadil na pět míst v kartotéce, i když teoreticky by bylo vhodné zařadit až 120 záznamů o tomto dokumentu jen pro všechny kombinace dvojic znaků, z nichž ovšem mnohé by nebyly smysluplné).
Řadu let jsem pak na dálku pracoval pro tento ústav jako externí klasifikátor, ale po promoci se mi nepodařilo stát se jeho zaměstnancem. Místo toho jsem na umístěnku další čtyři roky působil jako hygienik práce na Slovensku. Ve svém volném čase jsem sestavil ukázkovou část rejstříku Časopisu lékařů českých seřazeného podle desetinného třídění a nabídl jsem redakci zpracovat kumulovaně všechny jeho ročníky v rámci příprav stého jubilea časopisu. Návrh nebyl přijat.
V rámci své působnosti hygienika práce jsem se postupně specializoval podle časových možností na hygienický dozor nad rentgenovými a defektoskopickými pracovišti v kraji a na sledování zdravotního stavu jejich pracovníků. To mi po čase umožnilo ucházet se úspěšně o místo začínajícího výzkumného pracovníka v nově vznikajícím Výzkumném ústavu hygieny záření v Praze (3).
Stále mě to však táhlo k práci s vědeckými informacemi, a tak jsem využil příznivého souběhu počátku rozvoje a podpory jaderné energetiky a informačních systémů a založil jsem v ústavu oborové informační středisko (OBIS) pro ochranu před zářením (4). V té době již na štěstí odezněly ideologické invektivy odsuzující veškerou dokumentační činnost jako kosmopolitní nepřátelskou aktivitu (5). Pro realizaci OBIS jsem získal neuvěřitelných deset pracovních míst (desetinu kapacity ústavu) díky mimořádnému pochopení ředitele doc. MUDr. Jana Müllera, CSc., pro vědecké informace. Abych si doplnil potřebnou kvalifikaci, absolvoval jsem dvouletý postgraduální knihovnický kurz ve Státní knihovně, v jehož závěrečné práci jsem rozpracoval princip použití desetinného třídění na úzce specializovaném pracovišti.
Brzy po konzolidaci OBIS jsem se setkal s nabídkou obchodní organizace na levnou dodávku ručních průhledových děrných štítků. Jejich princip mě zaujal více než tehdy oblíbené vrubové (okrajové) děrné štítky, a to hlavně proto, že umožňovaly operativní změny hesel (deskriptorů) a snadné provádění logických operací při vyhledávání dokumentů. Již tehdy jsem tušil, že jejich používání je výbornou průpravou k práci na počítačích, která se ovšem zdála být spíše utopií než reálným výhledem. Zpracováním více než deseti tisíc dokumentů jsme získali značné zkušenosti, se kterými se přišlo seznámit asi dvěstě exkurzí informačních i vědeckých pracovníků. Na základě jejich dotazů jsem zpracoval příručku (6). Abychom umožnili využívání naší kartotéky i na krajských pracovištích hygieny záření, vyvinuli jsme metodu použití strojně zpracovávaných děrných štítků jako průhledových štítků, čímž jsme je snadno rozmnožovali a rozesílali na krajská pracoviště (7).
V té době jsem také organizoval založení komise pro zdravotnické informace při Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně a byl jsem mnoho let jejím předsedou. Usiloval jsem o to, aby komise byla platformou informačních pracovníků pro vzájemnou výměnu názorů a zkušeností, ale také pro přednášení výsledků analytických studií a předkládání návrhů a projektů (8).
Tehdy byl v Praze instalován první komerčně dostupný samočinný počítač National Elliott 803 B a současně se mi dostalo do ruky ukázkové číslo bibliografického časopisu Chemical Titles, v němž byl poprvé použit počítačově zpracovávaný rejstřík KWIC (Keywords-in-Context). Jeho princip byl tak jednoduchý a lákavý, že jsem navázal spolupráci s počítačovým programátorem, který po řadě měsíců skutečně zpracoval ukázkové číslo našeho projektovaného bibliografického časopisu Index radiohygienicus (IR) (9). Nežli jsme však mohli zahájit jeho pravidelné zpracovávání, nastaly komplikace v dostupnosti anglického počítače a bylo třeba přejít na dostupný počítač Minsk-22, pro který však bylo nutno zpracovat nový program. Konečně bylo zahájeno pravidelné měsíční vydávání IR (10), které vydrželo asi deset let. Rejstřík KWIC byl pololetně kumulován. Protože bibliografie byla zpracovávána v angličtině, mohli jsme několik desítek výtisků prodávat i do zahraničí. Na základě získaných praktických zkušeností jsem navrhl rozšíření použité metody do celého zdravotnictví (11). Návrh obsahující všechny technické a ekonomické propočty nebyl realizován ani v omezeném rozsahu.
Původní metoda rejstříku KWIC vyhledává klíčová slova automaticky pomocí zadaného seznamu zakázaných slov (12). Zvolil jsem raději poloautomatický nenáročný postup přímého označování klíčových slov ve vstupních datech (13) a jeho výhody jsem přednesl na symposiu v Londýně (14).
Přesto jsem se začal stále hlouběji zajímat o teoretické možnosti algoritmizace výběru klíčových slov z textů a názvů článků v přirozeném jazyku a zvolil jsem tuto problematiku za téma své kandidátské dizertační práce (15). Začal jsem experimentálně studovat možnosti použití frekvence výskytu slov v textech a zejména v názvech vědeckých článků. K tomu se mi výborně hodila rozsáhlá vstupní data pro IR archivovaná na děrné pásce. Své záměry a dílčí výsledky jsem systematicky konzultoval s kvantitativními lingvisty v Ústavu pro jazyk český ČSAV, kde jsem je také publikoval (16-18). Odevzdaná dizertační práce čekala sedm let na souhlas příslušných politických míst, než byla připuštěna k obhajobě. Také ustavení oponentní rady bylo obtížné vzhledem k interdisciplinární problematice na pomezí hygieny záření, vědeckých informací a kvantitativní lingvistiky. Protože vědecké informace nebyly a snad dosud nejsou u nás uznány za vědní obor, byla mi kandidátská hodnost udělena v oboru pomocných věd historických.
Kromě metodiky výběru klíčových slov z přirozeného jazyka názvů vědeckých článků byl jedním z výsledků dizertace i ukázkový minitezaurus deskriptorů pro hygienu záření, zpracovaný z výsledků experimentu na materiálech IR. Deskriptory jako závazné termíny pro indexaci dokumentů a tezaury jako jejich závazné soupisy, obsahující také logické hierarchické vztahy mezi deskriptory, odkazy u zakázaných slov na závazné deskriptory a odkazy mezi deskriptory s příbuznou tematikou, zůstávaly dlouhodobě ve sféře mého zájmu, i když ne v jeho centru. To vedlo k tomu, že jsem přijal pověření Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni k účasti na revizi tezauru pro její projektovaný informační systém INIS. Vedl jsem skupinku výzkumných pracovníků v oblasti hygieny záření a radiobiologie, která zpracovala biomedicínskou část tezauru, a byl jsem přizván do Vídně ke konečnému několikatýdennímu zredigování tezauru jako celku (19). Okrajově jsem se zabýval také tezaurem systému Excerpta Medica a analyzoval jsem nedůslednosti v jeho indexační praxi (20).
Mezitím jsem byl pověřen organizovaním sloučení knihoven a informačních středisek dosud samostatných hygienických ústavů do integrovaného Institutu hygieny a epidemiologie. Po několika letech jsem pak založil úsek výzkumu a metodiky Ústavu vědeckých lékařských informací (nynější Národní lékařské knihovny) s cílem projektování odvětvového systému vědeckých informací ve zdravotnictví, rozvoje využití výpočetní techniky v této oblasti a metodického řízení sítě.
Výsledkem byl technický projekt odvětvového systému (21) a řada podkladových studií. Pro racionální metodické řízení sítě jsme vypracovali (22, 23) a pak každoročně realizovali sběr statistických údajů o činnosti asi 150 zdravotnických informačních pracovišt. Ze shromážděných údajů jsme počítačem zpracovávali relativizované hodnotící ukazatele, takže každé pracoviště sítě každoročně znalo svou pozici celkem i v jednotlivých ukazatelích v soutěži s pracovišti téže kategorie (OÚNZ, KÚNZ, výzkumné ústavy). Pro ústavy národního zdraví jsme ještě před zpracováním komplexního technického projektu publikovali koncepci informační činnosti (24).
Při různých shora uvedených aktivitách jsem si často kladl otázku o smyslu těchto činností, tj. o roli dosažených a realizovaných výsledků v celém procesu komunikace vědeckých lékařských informací. Proto jsem se velmi brzy zajímal o informační potřeby výzkumných pracovníků (25, 26), ale později jsem zpracoval i komplexní model komunikace vědeckých lékařských informací v našich podmínkách (27, 28). Tento model byl ideovým zdrojem a orientačním rámcem nejen projekčních prací, ale také hodnotících (29) a prognostických (30) publikací. Zcela názorně demonstroval model i roli mých rozsáhlých studií citačního chování autorů jako jednoho z mála snadno dostupných kvantitativních ukazatelů hodnotících jeden z nejdůležitějších a nejnázornějších článků komunikačního řetězce vědeckých informací a jeho závislosti na funkcích informačního systému.
(Pokračování v čísle 4/5)

              Hlavní lékařská knihovna (HLK) ve Varšavě uspořádala ve dnech 16.-18.5.1996 ve Varšavě mezinárodní konferenci na téma uvedené v nadpisu. Pozváni byli představitelé ústředních lékařských knihoven ze střední a východní Evropy a vybraní odborníci z Velké Británie a USA. Na jednání byli přítomni zástupci 7 zemí střední a východní Evropy: Běloruska, České republiky, Litvy, Lotyšska, Polska, Slovenska, Ukrajiny. Z UK a USA přijeli vždy dva pracovníci. Na poslední chvíli se dostavila knihovnice z Kirgizie. Z Polska se konference zúčastnili pracovníci z 16 regionálních poboček HLK a z několika lékařských akademií (Bydhošť, Lodž, Poznaň aj.). Lékařské akademie jsou vlastně lékařské fakulty, které se po r. 1945 odloučily od univerzit a získaly právní subjektivitu. Konference se účastnilo celkem cca 50 odborníků. Účastníci dostali sborník s 14 hlavními příspěvky a s informacemi o produktech vystavujících firem o 144 stranách formátu A5. Příspěvky ze Slovenska a Kirgizie nejsou ve sborníku obsaženy, neboť nebyly včas zaslány.. Pracovním jazykem byla angličtina, vystoupení byla po částech tlumočena do polštiny.
Akce se konala pod záštitou polského Ministerstva zdravotnictví a sociální péče, které ji finančně podpořilo. Dalšími sponzory byly: Batory Fund, Polish Foundation for Science Advancement a zúčastnění vystavovatelé.
Organizátoři doporučili osnovu příspěvků, aby zajistili sběr základních informací o stavu lékařského knihovnictví v účastnických zemích. Součástí osnovy byla informace o ústřední lékařské knihovně, síti lékařských knihoven, využívaných databázích, vydavatelské činnosti, nových technologiích a automatizaci, mezinárodní spolupráci aj. Rozsah příspěvků byl omezen na 4 stránky formátu A4. Většina autorů osnovu respektovala.
Je obtížné dělat nějaké závěry z pronesených příspěvků, ale je jasné, že je potřebné zvládnout lépe angličtinu, aby se někteří autoři nestyděli sami předčítat své referáty a aby si lépe rozuměli. Ukazuje se, že Sorosova a jiné nadace vidí těžiště své pomoci v takových zemích, jako je Ukrajina a Kirgizie. Polsko, ČR, Slovensko a pobaltské státy vidí svůj úkol v tom, jak se co nejdříve dostat na úroveň západní Evropy, a to v oblasti zdrojů i služeb. V některých příspěvcích byly uvedeny údaje o již existující bilaterální spolupráci mezi lékařskými knihovnami zemí střední a východní Evropy. Její prohloubení a rozšíření je však dlouhodobým úkolem. K jeho řešení může přispět i spolupráce v rámci EAHIL.

          Národní lékařská knihovna a Informační a kongresové centrum Nemocnice Na Homolce v Praze pořádají poradu vedoucích pracovníků lékařských knihoven a informačních středisek ve zdravotnictví.
Porada se bude konat 19. června 1996 (středa) od 10 hodin v Nemocnici Na Homolce, Roentgenova 2, 151 19 Praha 5. Pro účastníky bude zajištěno občerstvení.
Porada bude zaměřena na dva aktuální okruhy zájmu:
- vytváření knihovnických regionů v národní síti lékařských knihoven,
- realizace projektů automatizace knihoven a informačních středisek, kterým byly na rok 1996 poskytnuty investiční prostředky.
Porady se opět zúčastní se svým doprovodným programem mnohé nakladatelské, distribuční a softwarové firmy. Svou účast potvrdily zatím KP-Sys Pardubice, Ústav výpočetní techniky UK Praha, Mega Books Int. Praha a Bohemian Ventures Praha.
Vedoucí pracovníky regionálních center a knihoven s investičními prostředky zároveň prosíme o včasné zpracování příspěvků na uvedená témata, popř. závazné oznámení o vystoupení v rámci jednání. Podnětné příspěvky budou uveřejněny v časopisu Lékařská knihovna. JM

         Paní PhDr. Ing. Ludmila Kosíková patří k osobnostem našeho knihovnictví a informatiky. Při příležitosti jejího životního jubilea cítíme povinnost zabývat se jejím vlivem na rozvoj knihovnické a informační činnosti v uplynulých 30 letech, především jejím podílem na realizaci systému vědeckých informací pro oblast čs. lázeňství. Vždyť právě odborné působení dr. Kosíkové ve funkci vedoucí základního informačního střediska Výzkumného ústavu balneologického v Karlových Varech položilo solidní základ pro plánované ustavení oborového informačního střediska VÚB v gesci lázeňství, což se - bohužel - neuskutečnilo, získalo pro myšlenku vědecké informační činnosti ve zdravotnictví řadu mladých, ve VÚB praktikujících studentů katedry knihovnictví a vědeckých informací FFUK, zvýšilo informovanost odborných lékařských pracovníků o možnostech využívání knihovnických a informačních služeb v balneologické výzkumné a klinické praxi.
Láska k povolání a profesionální poctivost dovedly p. Kosíkovou k úspěšnému absolvování dálkového studia a rigorózních zkoušek na KVIK FFUK až v horizontu její profesionální činnosti. Nejbližší rodinné okolí i vedení VÚB ji v těchto snahách podporovaly a umožnily jí vykonávat i řadu časově náročných společenských a odborných funkcí a účastnit se práce na organizaci mezinárodních akcí čs. lázeňství.
Odpověď je třeba hledat v jejím aktivním postoji k životu i práci, v obrovském zájmu o vše nové, ale především v její životní odvaze a moudrosti, které jí pomohly najít oporu v rodinném i pracovním zázemí a překonat nelehké životní období. Díky jim, ale především vlastní vnitřní síle plní dr. Kosíková dál krásné poslání moderní ženy a odbornice v plné životní svěžesti a optimismu.
Tyto vlastnosti byly vždy podporou jejího odborného rozvoje. Jako jeden z prvních našich teoretiků zveřejnila návrh metody analýzy odborných lékařských periodik. Zásadním problémům řízení informační činnosti jsou věnovány její články o metodickém řízení a analýze informačních potřeb uživatelů vědeckých informací.
Žena s tak pevnou vůlí, nadaná pracovitostí a schopností překonávat překážky, je současně i člověkem dobrého a chápajícího srdce, který nezdolně dobrou náladu šíří štědře kolem sebe. Máme ji proto rádi, a máme neskromné přání - ještě dlouho těšit se z jejích lidských a odborných kvalit a používat jejího příkladu nadšení, pracovitosti a pevné vůle k povzbuzení nastupující generace mladých odborníků v knihovnictví a informatice.
PhDr. Hana Pessrová, CSc.

             K 1. květnu l996 v plné duševní a fyzické svěžesti ukončila své dlouholeté působení v NLK paní Anežka Voldrábová. Nastoupila do výpůjčního protokolu tehdejší Státní lékařské knihovny před 46 roky, svou pracovní dráhu ukončila nyní v publikačním oddělení. Ažka zažila a přežila dlouhou řadu ředitelů, vedoucích a spolupracovníků, získala si oblibu a přízeň mnoha lékařů - uživatelů naší knihovny, příslušníků minimálně tří generací. Na rozdíl od normálních smrtelníků si vše, co se kdy v knihovně událo, uchovává neomylně a v detailech v paměti. Kdyby se snad někdy odhodlala sepsat své vzpomínky na to, co v NLK prožila, bylo by to mnohasvazkové dílo a určitě velezajímavé čtení.
Do další etapy života přejeme paní Anežce Voldrábové mnoho zdraví a osobní pohody. JD

        V čísle 2 Lékařské knihovny byly v několika příspěvcích chybně uvedeny některé číselné údaje. Omlouváme se čtenářům i autorům těchto příspěvků za nedopatření, vzniklá při převodu souboru do programu Word 6.0, jež dále uvádíme na pravou míru.
Strana 4 a 5 (J. Drbálek: 50 let BMČ) - počet dokumentů zpracovávaných v BMČ ročně je ve skutečnosti kolem 10 000 a soubory BMČ v CD-ROM BiblioMedica tvoří 177 892 záznamů.
Strana 12 (M. Glykner: Studie o vydávání lékařských periodik) - podle "Ulricha" vycházelo v r. 1995 ve světě 141 773 titulů periodik, z nich 13 361 lékařských.
Strana 18 (E. Čečková: Lékařská knihovna LF Hradec Králové) - fondy obsahují více než 322 000 svazků knih, počet výpůjček v r. 1995 přesáhl 86 000.
Strana 20 (L. Stuchlá: Lékařská knihovna FNsP Ostrava) - počet výpůjček dosahuje ročně asi 30 000.