PhDr. Marie Votípková - PhDr. Eva Weichetová
Národní lékařská knihovna, Praha
Od května 2000 je možné vyhledávat v databázi Bibliographia medica čechoslovaca i v internetovském prostředí. Databáze je přístupna z domovské stránky Národní lékařské knihovny (www.nlk.cz) a naleznete ji v rubrice katalogy a soupisy NLK. Zatím je takto zpřístupněn ročník 1999 a v měsíčních intervalech je doplňován ročník 2000.
Charakteristika bibliografie
Bibliographia medica čechoslovaca (BMČ) registruje v odvětví lékařství a zdravotnictví veškeré odborné písemnictví vydávané na území České a Slovenské republiky (v případě slovenských dokumentů se jejich úplnost odvíjí od jejich dostupnosti v České republice). Popisuje knihy, recenze českých a slovenských knih, články z časopisů, referáty a abstrakta z konferencí, seminářů, přednáškových večerů a pracovních konferencí. BMČ rovněž zachycuje práce českých a slovenských autorů publikované v zahraničních časopisech (bohemika a slovacika). Excerpuje se jak odborná, tak i populárně vědecká literatura odpovídající gesci lékařství a zdravotnictví. Roční přírůstek je cca 13 000 záznamů. V roce 1999 byly pro BMČ excerpovány záznamy z 250 titulů českých a slovenských časopisů, 21 titulů sborníků z konferencí. Bohemika a slovacika byla excerpována z 442 titulů zahraničních časopisů. Pro srovnání lze uvést, že první ročenka BMČ, která registrovala literaturu z r. 1947, obsahovala 2480 záznamů získaných excerpcí 51 titulů lékařských časopisů.
Od r. 1987 je BMČ součástí systému české národní bibliografie, což znamená, že všechny časopisy z lékařství a zdravotnictví jsou výlučně zpracovávány v BMČ a nejsou tudíž registrovány v národní bibliografii zpracovávané Národní knihovnou v Praze - Bibliografický katalog - články v českých časopisech. Počítačové zpracování BMČ bylo zahájeno v roce 1977. Doba, která uplyne od získání dokumentu do jeho uložení do báze, je cca 2 - 3 měsíce. Výstupem této databáze byl v letech 1977 - 1999 tištěný měsíčník, později byla dodávána i jeho disketová forma (systém CDS – ISIS). Od roku 1994 je pak BMČ součástí CD-ROM Bibliomedica, vydávaného ve spolupráci se společností Albertina icome Praha.
Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu uživatelů s přístupem k počítačovým médiím bylo rozhodnuto počínaje rokem 2000 ukončit vydávání měsíčníku BMČ a zpřístupňovat národní lékařskou bibliografii výhradně v elektronické podobě. V současné době je tedy BMČ k dispozici jednak na CD-ROM (kompletní data od roku 1977), jednak jako databáze BMC v systému Aleph zpřístupňovaná po Internetu (zatím ročník 1999 a 2000).
Rešerše v BMČ v ALEPHU
Systém Aleph vytváří pro vyhledávání informací dva základní druhy přístupových souborů (slovníků). V jedněch (v tzv. souborech autorit) jsou obsaženy údaje jako celek, např. celé názvy, celé citační zkratky časopisů, jména autorů ve tvaru příjmení a zkratka křestního jména atd. V těchto souborech můžeme vyhledávat pomocí příkazu PROHLÍŽENÍ (browse). Dalším druhem přístupových souborů jsou soubory slov z nejvýznamnějších údajů. V těch vyhledáváme pomocí příkazu VYHLEDÁVÁNÍ (find).
Zadávání dotazu pomocí příkazu PROHLÍŽENÍ
Tento způsob je možno použít, známe-li začátek údaje, např. začátek názvu, příjmení autora apod. Je vhodný spíše k tomu, abychom si ověřili, v jakém tvaru jsou údaje v bázi uloženy apod. Údaje jsou v souborech autorit řazeny podle abecedy a do vyhledávacího políčka stačí napsat jejich začátek. Soubor se otevře vždy, buď u hledaného termínu, nebo - v případě, že se hledaný termín na začátku údaje nenachází - na příslušném místě v abecedě. V souboru lze listovat a kliknutím na zvolený termín provést rešerši.
V bázi BMC jsou k dispozici tyto soubory autorit:
Zdroj (citace časopisu či sborníku, název časopisu je uveden zkratkou, nesamostatné přílohy mají před sebou návěští Příl. a jsou pod touto zkratkou řazeny v abecedě):
Daleko významnější je vyhledávání informací pomocí příkazu VYHLEDÁVÁNÍ (find). Při tomto způsobu totiž hledáme podle slov, ať už se nacházejí na začátku, nebo uprostřed údaje. Můžeme použít buď slovníky, které obsahují slova z jednotlivých údajů (např. slovník slov z názvů, slovník slov z deskriptorů MeSH atd.), nebo vyhledávat ve slovníku, který obsahuje slova ze všech definovaných slovníků a umožňuje tak vyhledávat ve všech indexovaných údajích najednou.
V bázi BMC jsou k dispozici tyto slovníky slov:
Při zadávání dotazu můžeme kromě volby slovníku také omezit rozsah báze zadáním druhu dokumentu či roku vydání (knihy, články, recenze, rok 1998, rok 1999, rok 2000).
Do vyhledávacího okénka u příkazu vyhledávání musíme psát termíny pokud možno tak, jak se vyskytují v bázi. Můžeme přitom psát jednotlivá slova a spojovat je booleovskými operátory AND, OR, NOT, krátit údaje zprava nebo zleva (ale ne současně) pomocí otazníku, nebo použít maskování (otazník uprostřed slova nahrazuje jakýkoliv počet znaků). Chceme-li vyhledat víceslovný termín, tj. slova, která jsou těsně u sebe, uděláme mezi sousedními slovy pouze mezeru.
Někdy může dojít k tomu, že systém na náš dotaz vybere příliš mnoho záznamů. Systém se nás v tom případě zeptá, chceme-li dotaz upřesnit. Při upřesnění volíme opět slovník, např. rok vydání, jazyk, deskriptory MeSH apod. a zadáme vymezující hledisko podobně jako při prvním kroku vyhledávání.
Problémy, které mohou formulaci dotazu v BMC komplikovat
Vyhledávání pomocí souboru slov ze všech indexovaných údajů se může zdát sice nejjednodušší, často se však vyberou i záznamy, které obsahují hledané slovo, nebo část slova ve formálních údajích typu Adresa pracoviště nebo Zdroj (citace). Někdy nastávají i problémy s češtinou, např. jméno českého autora může být v zahraničních časopisech uvedeno i bez háčků a čárek, v názvech mohou být termíny v různých pádech. Aleph neakceptuje českou abecedu u složitějších dotazů u druhého a dalšího vyhledávacího termínu, máme-li však víceslovný termín (slova těsně u sebe), čeština mu ani v druhém slově nevadí. V případech potíží s diakritikou bývá vhodné písmeno s háčkem vymaskovat .
Připomínáme též, že v indexu Zdroj (citace) jsou uvedeny pouze citační zkratky periodik a jejich příloh a nikoliv plné názvy časopisů. Seznam plných názvů časopisů a jejich citační zkratky je možno najít, když kliknete na ikonku Informace o bázi a uvnitř na link Seznam časopisů excerpovaných v BMČ.
Další možnosti Alephu
V databázích Alephu je možné informace vyhledávat i tím způsobem, že si vyhledáme nějaké stěžejní dílo, které obsahuje námi požadované deskriptory MeSH a potom přímo ve vyhledaném záznamu klikneme na deskriptor a zobrazí se nám další záznamy, které tento deskriptor obsahuje.
Vyhledané záznamy je možno si nechat poslat e-mailem (kliknutím na ikonku obálky přímo u zobrazených záznamů).
Ukázky vyhledávacích možností v databázi BMČ
Vzhledem k tomu, že zatím probíhá zkušební provoz databáze BMČ, budeme vděčni za jakékoliv připomínky týkající se jak zpracování této databáze, tak možností vyhledávání. Připomínky a návrhy, zejména pak k retrospektivitě uložení databáze BMČ, pište na adresu: weicheto@nlk.cz.
Krácený rozpočet v NLK a jeho vliv na akvizici
Všeobecně známá nedobrá situace státního rozpočtu znamená konkrétně pro letošní rok pro Národní lékařskou knihovnu výrazné snížení celkového rozpočtu o cca 15% oproti loňskému roku. Podrobnou analýzou dosavadních výdajů a zavedením drastických úsporných opatření v některých kapitolách, které bylo ještě možno v průběhu dubna t. r. , kdy jsme seznali výši rozpočtu, ovlivnit, jsme dosáhli na činnost oddělení doplňování fondů následujících částek:
400.000,- Kč na knihy (domácí i zahraniční provenience)
125.000,- Kč na tuzemské časopisy (pro fond i mezinárodní výměnu)
10.781.000,- Kč na zahraniční časopisy.
(Podobně kráceny byly také výdaje na literaturu v oddělení vědeckých informací při Ministerstvu zdravotnictví ČR na 650.000,- Kč.)
Výdaje na vazbu časopisů byly po 1. čtvrtletí t. r. zmrazeny a vázání časopisů bylo přerušeno, přičemž se volných kapacit využívá na retrokatalogizaci seriálů ve fondech NLK (zejména roky 1960-1990). V čítárně časopisů zůstávají zatím k dispozici nevázané ročníky 1999 a 2000 většiny časopisů.
Také na službu JASON (document delivery service) se nebude z rozpočtu čerpat žádná položka, budeme hospodařit se zbytkem předplacených kupónů. Ke snížení poptávky po této službě v NLK jsme přistoupili od 10. dubna t. r. ke zvýšení ceny za zrealizovaný článek na 120,- Kč.
Prioritou NLK je udržení základních statutárních funkcí, zejména výpůjčních a kopírovacích služeb i v podmínkách nižších provozních nákladů. Další finanční rezervy bude třeba hledat také pro příští rok, který nebude o nic snazší. Přitom bylo konstatováno, že je v ODF nezbytné z hlediska ochrany fondu znovu začít s vázáním časopisů a zaměřit se na zachování co největšího počtu dosavadních zahraničních předplatných časopisů. NLK bude samozřejmě žádat o posílení výdajů na knihovní fond z účelových dotací MZ ČR.
Srovnání výdajů v letech 1999 a 2000:
Čerpání 1999 Plán 2000
Knihy 859.000 400.000
Tuzemské časopisy 68.000 125.000
Zahraniční časopisy 14,607.000 10,781.000
Vazba časopisů 595.000 223.000
Služba JASON 75.000 0
OVI při MZ ČR 837.000 650.000
Jak je patrné, k jedinému navýšení došlo v položce tuzemských časopisů, kde jsme museli zohlednit skutečnost, že s novým tiskovým zákonem ztratila NLK právo povinného výtisku u periodické literatury. Povinnost shromažďovat v úplnosti českou knižní a časopiseckou produkci z oblasti zdravotnictví a lékařství, jakož i tvorba národní registrující bibliografie BMČ však zůstává, tudíž na získávání stále většího počtu předplatných (jejichž cena se v řadě případů z roku na rok zvyšuje) musíme nezbytně plánovat větší prostředky. Také nákup tuzemských publikací ve 3 výtiscích (u odborných monografií a skript) a 2 výtiscích (u populárně-naučné literatury a hraničních oborů) bude znamenat čerpání většiny plánovaných prostředků, a proto jsme po 1. čtvrtletí zcela zastavili nákup zahraničních knih.
K této celkově neradostné bilanci přistupuje samozřejmě nepříznivý vývoj kurzu amerického dolaru, který prodraží dovozy, a obvyklý očekávaný meziroční nárůst cen zahraničních předplatných o průměrných 10 %.
Kompenzovat evidentní propad v rozpočtu na nákup zejména zahraničních periodik na rok 2001 se alespoň částečně podaří díky prostředkům MŠMT určených na řešení projektu “medicínská virtuální knihovna (MEDVIK) – sdílení medicínských informačních zdrojů pro vědu a výzkum”, které by měly připlynout ještě před objednávkovým obdobím. Tyto prostředky NLK žádala kromě jiného na úhradu nejdražších unikátních časopisů spolu s IPVZ Praha, ÚHKT Praha a IKEM Praha a na službu JASON.
Také promyšlené hospodaření s přidělenými rozpočtovými prostředky, využívání kurzových rozdílů, zálohových plateb a z nich plynoucích úroků a trpělivé hledání sponzorů jednotlivých předplatných částečně situaci NLK zlepší. Je však zjevné, že budeme stejně jako v roce 1998 čelit nutnosti rušit některá předplatná zahraničních časopisů. Budeme se při jejich výběru řídit využívaností v NLK i v MVS a dále výsledky loňské akce, kdy jsme u všech odborných společností České lékařské společnosti JEP zjišťovali názory na náš fond a vyzvali odborníky k vytipování zbytných titulů.
JV
PŮVODNÍ PRÁCE
Mgr. Adéla Baková
IKEM, Praha
Historie
Medline, elektronická obdoba tištěných bibliografických soupisů Index Medicus, Index to Dental Literature a International Nursing, je v současné době největší bibliografickou databází v oblasti medicíny, obsahuje cca 10 miliónů záznamů od roku 1966. První www rozhraní pro vyhledávání v této databázi bylo vyvinuto již v roce 1994, tedy v roce zrodu WWW, na Stanfordské univerzitě pod názvem WebMedline. Jako koncovou databázi tehdy využívalo univerzitní systém MELVYL.
Významným mezníkem v přístupu k Medline byl červen 1997, kdy bylo rozhodnuto o jejím zpřístupnění zdarma prostřednictvím dvou služeb: PubMed a Internet Grateful Med, který nahradil dosavadní systém Eahil. Během následujících let byla vytvořena celá řada dalších vyhledávacích systémů založených na webovských technologiích a určených pro vyhledávání v Medline, případně jiných volně přístupných databázích NLM, např. Infotrieve, HealthGate či Medscape.
Kategorie
V první řadě nesmíme zapomínat na komerční databázová centra, která stále poskytují Medline za úplatu a která také vesměs vybudovala svá vlastní webovská rozhraní. Výhodou těchto systémů je zejména větší komfort při vyhledávání a práci s výstupy a lepší uživatelská podpora, v neposlední řadě též přístup k více databázím a často i k primárním dokumentům. Mezi nejlepší systémy v této kategorii patří Ovid Web Gateway a produkty Ovid, jejichž velkou výhodou je postupné propojování databází pomocí hypertextových odkazů, a WebSPIRS od firmy SilverPlatter. Za nimi se řadí DataStar Web, Cinahl Direct a Search Medline/Community of Science, k slabším pak patří Dialog@Site a STNEasy.
Druhou kategorii tvoří služby pro registrované uživatele. Ty jsou většinou součástí větších medicínských serverů, kde část zdrojů je přístupná zdarma, mezi ně patří Medline, a část se platí. Právě široká škála nabízených informačních zdrojů (plné texty, zprávy, farmaceutické informace…)patří k výhodám těchto systémů. Mezi nejznámější a nejkvalitnější patří BioMedNet - Evaluated Medline, PDR.net - PaperChase, populární je také Medscape, jehož vyhledávání v Medline však náleží k méně kvalitním. Řada služeb pro registrované uživatele též využívá rozhraní Infotrieve.
Do třetí, největší kategorie patří všechny služby poskytující přístup k Medline zcela bez omezení. Sem řadíme především již zmíněný PubMed a Internet Grateful Med, dále GripsWebSearch databázového centra DIMDI, Infotrieve a HealthGate. Jmenované služby zaručují vesměs vyhledávání na úrovni.
Všechny tyto služby se vyznačují jedním společným rysem, jedná se o “anglicky mluvící” rozhraní. Existuje řada národních mutací, včetně českých, z nichž jedna je k dispozici pro registrované uživatele MediClubu, je to verze systému Infotrieve, a druhá na stránce časopisu Klinická mikrobiologie a infekční lékařství.
Jak si vybrat vhodný systém
Přestože rozdíly v kvalitě vyhledávání jednotlivých systémů nejsou propastné a uživatelé si nejspíš vyberou ten, který jim první přijde pod ruku nebo ten, který lahodí jejich oku, není na škodu zopakovat si, jaké vlastnosti by měl mít systém ideální. Jinak se nám stane, že uprostřed vyhledávání zjistíme, že si záznamy nemůžeme vytisknout či uložit, a nebo že nevíme jak dál a chybí nám nápověda.
Jednou z důležitých informací je informace o dostupné verzi databáze. Medline se skládá z několika částí, ale všechny systémy poskytují přístup k úplné verzi. Mohou se však lišit retrospektivou. Medline obsahuje záznamy od roku 1966, doplňková databáze Oldmedline, která však není všude k dispozici, záznamy z let 1960-65, a v systémech provozovaných NLM či na ně napojených lze hledat také v Premedline, tzn. v neúplných záznamech. V NLM je Medline aktualizována denně, běžná frekvence aktualizace v databázových centrech je týdně, měsíční frekvence odpovídá aktualizaci CD-ROM a je tudíž ještě únosná. Ne všechny služby však tuto frekvenci uvádějí.
Protože jsou tato rozhraní určena pro uživatele - laiky, je dbáno na jejich uživatelskou vlídnost, která je zaručena grafickým prostředím. Ne vždy se ale uživatel dohledá adekvátní nápovědy a vysvětlení především složitějších funkcí a syntaxe. Vyspělejší systémy poskytují i tzv. kontextovou nápovědu, tj. nápovědu vztahující se přímo k jednotlivým problémům. Dalším zkoumaným rysem, typickým pro webovské systémy, je pohyb mezi obrazovkami - navigace. Neměli bychom být odkázáni pouze na tlačítko Back v prohlížeči. Je výhodou, pokud systém nabízí více stupňů uživatelské pokročilosti.
Nejdůležitější funkcí systému je samozřejmě vyhledávání. Jestliže je k dispozici více databází s podobným zaměřením, je velmi užitečné, lze-li v nich vyhledávat simultánně, ačkoliv toto hledání má svá omezení vzhledem k rozdílnosti používaných selekčních jazyků (výrazy MeSH jsou nepoužitelné v Embase a naopak). Mnoho systémů inzeruje možnost zadávat dotazy v přirozeném jazyce, ale jen u některých se jedná skutečně o “expertní” vyhledávání, tedy převod dotazu na hesla MeSH, která nejpřesněji vyjadřují obsah dokumentu. U řady z nich je prováděna prostá kombinace zadaných slov pomocí operátorů ADJ, AND či dokonce OR, což způsobuje zahlcení uživatele velkým množství irelevantních dokumentů. Při vyhledávání ve volném textu by měl uživatel mít možnost kombinovat termíny pomocí operátorů, přinejmenším logických, ale vhodné jsou též operátory proximitní. Jestliže chce uživatel hledat v jednotlivých polích, měl by mít přístup k indexům těchto polí. Profesionální uživatelé z řad informačních pracovníků možná uvítají možnost rychlého zápisu celé sentence do příkazového řádku, tedy přežitek z dob textových rozhraní.
Zastavme se ještě u selekčního jazyka používaného pro indexaci Medline - MeSH. Struktura MeSH je hierarchická - stromová a každé heslo má navíc k sobě podhesla, která ho upřesňují. Ke třem základním funkcím spojeným s MeSH patří, pokud nepočítáme možnost prohlížení, použití podhesel, rozlišování hlavních a vedlejších hesel a tzv. exploze - hledání všech podřazených hesel.
Pro Medline jsou také typická různá omezení (zúžení) dotazu, kromě jazykových a časových také rozdělení na klinickou a experimentální medicínu, rozdělení podle věkových skupin, pohlaví atd.
Většina nekomerčních systémů neposkytuje možnost uložit si rešeršní dotaz pro pozdější použití, a také neuchovává jednotlivé kroky, takže není možno je kombinovat a je nutno zvolit buď strategii postupného rozšiřování nebo zužování jednoho a téhož dotazu.
Vyhledané záznamy si lze vesměs zobrazit a pomocí prohlížeče vytisknout či uložit jako textový soubor nebo stránku html. Takový soubor ale není použitelný pro osobní bibliografické databáze typu ProCite či Reference Manager. Běžný je neměnný způsob řazení, buď podle skóre relevance nebo podle data.
Závěr
Zpřístupnění Medline zdarma na Internetu, navíc v uživatelsky přívětivých systémech, bylo velkým krokem k usnadnění přístupu k informacím v medicíně a současně také k narušení hranice mezi doménou uživatelů a územím tradičně náležejícím knihovnám a informačním střediskům. Ono “zdarma” je však největší výhodou webovských “Medlinů”, protože za sofistikovanými komerčními systémy tyto vyhledávače, s výjimkou PubMed a Grips WebSearch stále ještě trochu pokulhávají.
Více informací o webovském přístupu k Medline najdete na adrese: http://www.ikem.cz/pracoviste/reditelstvi/uik/vlk
ZPRÁVY
Národní knihovna v Paříži – historie a současnost
Mgr. Jana Hercová
Národní lékařská knihovna, Praha
Období 1368 - 1988
V roce 1368 přestěhoval král Karel V. svou osobní knihovnu do Louvre, do Tour de la Fauconnerie. Podle tehdejšího strážce knihovny Gillese Maleta obsahovala tato kolekce 917 rukopisů. Po králově smrti byla ale nenávratně rozptýlena. Sbírka budovaná za krále Ludvíka XI. (vládl 1461-1483) zůstala zachována a stala se základem budoucí národní knihovny.
Knihovna byla přestěhována do Amboise a potom do Blois, kde byla roku 1522 včleněna do sbírek Františka I., o které pečoval Guillaume Budé. 28. prosince 1537 král vyhlásil nové nařízení o povinnosti všech tiskařů a knihkupců posílat depozitní kopie všech tisků do královské knihovny v zámku Blois – toto nařízení vstoupilo ve známost jako “Dépot Légal” (právo povinného výtisku) a stalo se významným datem v historii knihovny. V roce 1622 obsahoval inventární seznam již 4712 rukopisů a tisků. V druhé polovině 16. století přesídlila knihovna do Paříže, kde však utrpěla značné škody za náboženských válek.
Velký rozvoj je zaznamenán po roce 1666 pod záštitou ministra financí Ludvíka IV. Colberta, neboť Ludvík chápal knihovnu jako nástroj k potvrzení své neomezené moci a slávy. Colbert knihovnu přestěhoval do pařížské čtvrti, kde částečně sídlí dodnes, a královskou kolekci přenesl do dvou malých domů na Rue Vivienne. Aktivně se podílel na získávání soukromých kolekcí, jako např. sbírky francouzské historie Loménie de Brienne nebo orientalisty Gilberta Gaulmyna.
Na několik desetiletí se knihovna stala vůdčí institucí v této oblasti v Evropě. Sbírky se rozrostly natolik, že knihovníci již nemohli spoléhat jen na svou paměť při vyhledávání požadovaných děl. V roce 1670 vzniká první klasifikační systém pro tištěné materiály, jehož autorem byl Nicolas Clément a jehož zásadní principy přetrvávají dodnes. Materiály rozdělil do dvaceti tří kategorií a každá kategorie byla označena jedním písmenem abecedy: první 4 byly vyhrazeny pro náboženská témata, 2 pro právo a soudnictví, 10 pro historii, 4 pro filozofii, vědu a umění a 3 pro literaturu. Rukopisy byly klasifikovány podle jazyka a věcného zaměření.
Abbé Bignon, který přišel do královské knihovny v roce 1719, dovedl knihovnu na vrchol tehdejších možností. V roce 1720 rozdělil knihovnu na pět oddělení: rukopisy; tištěné knihy; genealogie; rytiny; medaile a rytiny v kameni. Bignon pokračuje ve velkorysé akviziční politice svých předchůdců a rozšiřuje sbírky o velká díla evropských vědců. Otvírá část sbírek veřejnosti – hlavně vědecké komunitě a na druhé straně získává do sbírek kuriozity z různých oblastí. V roce 1720, na základě dekretu královské rady, je knihovna otevřena pro veřejnost, a to jednou týdně od 11 do 13 hodin. Konečně v roce 1721 jsou poprvé v knihovně zřízena místa k prezenčnímu studiu.
Období Francouzské revoluce s velkými sociálními otřesy bylo pro knihovnu nelehkým obdobím. Právo povinného výtisku bylo na tři roky zrušeno a personál knihovny byl pod dohledem. Knihovna byla přejmenována z královské na “národní”. Fondy knihovny se rozrůstaly díky rozsáhlým konfiskátům majetku ve Francii a okolí. Tímto způsobem se do majetku knihovny začlenily sbírky Ludvíka XVI., Marie-Antoinetty, Alžběty a dalších, celkem kolem 250 000 knih, 14 000 rukopisů a 85 000 tisků. Náhlý příliv materiálů všeho druhu přinesl s sebou problémy s uložením nově získaných sbírek, rovněž tak přibývalo problémů s katalogizací a zvyšujícím se počtem návštěvníků. V roce 1858 nutnost změn jasně pojmenovala komise v čele se spisovatelem Prosperem Mériméem. Její doporučení byla částečně akceptována za vlády Napoleona III., kdy architekt Henri Labrouste přestavěl pro knihovnu Hotel Tubeuf a Mazarinovu galerii, upravil zahrady ve Vivienne a navrhl novou budovu na Rue de Richelieu a Rue des Petits-Champs. Má podíl na vytvoření čítárny tištěných knih (1868). Tyto změny dovolily pokračovat v práci na tištěných katalozích. Do čela knihovny se dostal Léopold Delisle, odborník na středověk a hlavní administrátor knihovny v letech 1874 - 1905. Po oslavách spojených se jménem Victora Huga v roce 1881 dal Delisle podnět k získávání autorských rukopisů do sbírek knihovny.
Rozšiřování a modernizace ve 20. století:
Období 1988 - 1996
Projekt nové budovy Národní knihovny (BnF) se datuje přibližně do osmdesátých let 20. století. Vzešel z debaty široké veřejnosti, která poukazovala na kritickou situaci v ukládání a konzervování rozrůstajících se sbírek a s tím související problémy v poskytování služeb i rostoucí komunitě čtenářů.
V roce 1988 vyhlásil tehdejší ministr kultury Francois Léotard požadavek na reorganizaci knihovny a nutnost výstavby Národní knihovny 2 v Paříži (nebo bezprostředním okolí), kam by byly soustředěny fondy všech knih publikovaných po roce 1990. Zároveň byl vyhlášen plán na obnovu v oblasti bibliografických informací a nutnost ochrany sbírek BnF.
Důležitým datem se stal 14. červenec 1988, kdy během televizního interview zveřejnil francouzský prezident Francois Mitterand úmysl postavit novou a snad největší a nejmodernější knihovnu na světě právě v Paříži a překvapil tím jak laickou, tak odbornou veřejnost. Začalo se mluvit o projektu “Tres Grande Bibliotheque” (TGB). Novináři začali v článcích mluvit o velké knihovně, která by měla vyřešit urgentní potřeby jak současné Národní knihovny, tak knihoven univerzitních. Studie byla svěřena řediteli Národní mincovny (National Mint) P. Cahartovi a řediteli Bibliotheque Publique d´Information M. Melotovi a jejich rozbor byl předložen předsedovi vlády 30. listopadu 1988 (obsahoval návrh na studovny s 2000 místy, volný výběr cca 500 000 svazků a vyčlenění studovny k vědeckým účelům pro 1 600 návštěvníků).
Předseda vlády upřesnil pak slova F. Mitteranda o tom, jak by takováto knihovna měla vypadat: …“měla by obsahovat fondy ze všech oblastí lidského vědění, být přístupná pro jednotlivce i pro všechny, využívat k přenosům dat nejmodernějších technologií a být propojená s dalšími evropskými knihovnami”… Název projektu “Tres Grande Bibliotheque” s akronymem TGB se brzy ujal i mezi novináři. Další jméno – “Bibliotheque de France” - bylo vybráno analogicky podle British Library nebo Deutsche Bibliothek. Bibliotheque nationale de France byla oficiálně zřízena dekretem z 3. ledna 1994. Historik Jean Favier, v minulosti ředitel Archives de France, dekret podepsal jako první ředitel.
Hlavní budova byla dokončena 23. března 1995. Architekt Dominique Perrault předal klíč prezidentovi BnF ke slavnostnímu otevření dne 20. prosince 1996.
Fondy BnF
Byl ukončen přesun sbírek do Tolbiac budovy a zároveň se začalo plánovat přemístění speciálních sbírek v budově Richelieu. Jednalo se o sbírky rukopisů, tisků, fotografií, map, plánů, hudebnin, medailí, antikvit a dalších uměleckých materiálů. Na stejném místě měl najít útočiště i Institut National d´Histoire de l´Art se zaměřením na výuku a výzkum v oblasti dějin umění.
Sbírky tištěných knih, z nichž část patří mezi vzácné tisky, pocházející z kdysi královské knihovny, se nejvíce v historické době rozrostly v 18. století a pak, samozřejmě, v posledních 40 letech díky mohutnému rozmachu polygrafického průmyslu. Sbírky obsahují veškerou francouzskou produkci na základě registrace copyrightu a další materiály získané nákupem, darem či výměnou a všechna periodika od roku 1959 (jsou uložena v novém oddělení periodik). Zastoupeny jsou i oficiální dokumenty a specializované kolekce (katalogy nakladatelů, letáky, firemní literatura atd.). Zvlášť jsou uloženy některé sbírky jako např. La Sennova kolekce historie Paříže apod. Soubor vzácných knih, z nichž některé mají samy zajímavou historii doloženou poznámkami, různými vpisky, vlepenými ex-libris atd., dosahuje čísla 200 000 svazků z 16. – 20. století.
Časopisecká literatura zaznamenala největší nárůst v druhé polovině 19. století. Oddělení periodik BnF shromažďuje všechny časopisy a noviny vycházející ve Francii (přes 40 000 titulů), stejně jako výběr ze zahraničních titulů (hlavně z humanitní a sociální oblasti) z téměř 150 zemí (8 500 titulů). Denně přichází do tohoto oddělení na 7 000 čísel francouzských periodik a kolem 500 zahraničních titulů. Oddělení periodik tak pečuje o 400 000 kolekcí, které představují téměř 10 milionů jednotlivých čísel.
V nové budově byla zřízena zvláštní sekce tištěných a audiovizuálních materiálů. Na vyžádání jsou ke studijním účelům poskytnuty všechny materiály; 380 000 svazků a 2 400 titulů periodik je přístupno všem čtenářům ve volném výběru. Periodika a audiovizuální materiály jsou rozčleněny do čtyř tematických sekcí – filozofie, historie a humanitní vědy; politika, ekonomie a právo; věda a technologie; literatura a umění.
Bibliotheque de l´Arsenal byla založena podle kalendáře z období Francouzské revoluce 9. Floréalu v roce V, což znamená podle běžného kalendáře 28. dubna 1797. Do BnF byla začleněna v roce 1934 a plnoprávným oddělením se stala v roce 1977. Obsahuje celkem jeden milion tištěných knih, 15 000 rukopisů, 100 000 rytin, 1 000 hudebních děl, 3 000 map a plánů.
Mince, medaile a antikvity patřily v minulosti do pokladnice francouzských králů a jako součást národního dědictví byly také doplňovány a ochraňovány. Do vzácných sbírek patří drahokamy, medaile a kameje z období renesance, významné archeologické nálezy ze 17. století a sbírky velkoryse rozšířené za vlády Ludvíka IV. K významnému obohacení došlo za Francouzské revoluce díky rozsáhlým konfiskátům. V pozdějších letech byly fondy doplňovány z komisionálních nákupů po celém světě a zařazovány byly i různé zajímavé kuriozity.
Budování fondu probíhá všemi způsoby známými knihovnické obci. V roce 1881 daroval knihovně např. všechny své rukopisy známý francouzský spisovatel Victor Hugo a ve věnování napsal, že přijde den, kdy tato knihovna bude knihovnou Spojených států evropských. Akviziční politika knihovny je vskutku velkorysá a usiluje o co největší úplnost. Jsou vypisovány specializované granty na nákup vzácných materiálů a dokumentů, jejichž získání je v národním zájmu a BnF má rovněž přednostní právo nákupu na aukcích.
Mezinárodní výměna tvoří cca 25 % nových přírůstků. Dodatkem k zákonu z 31.12.1968 získává BnF dokumenty z USA procedurou známou jako “dation en paiement”, kdy vzácné dokumenty a specializované sbírky jsou osvobozeny od zvláštních poplatků (ISF – Impot de solidarité sur la fortune).
V současné době má Národní knihovna tyto fondy:
Budova Richelieu
350 000 titulů periodik,
880 000 kartografických dokumentů a globů,
11 milionů tisků a fotografií,
170 000 rukopisů,
580 000 exponátů mincí, medailí a antikvit,
2 100 000 hudebních archiválií a souborů,
1 100 000 položek čítá zvukový a audiovizuální archiv,
Budova Tolbiac
Tištěné materiály:
kolekce ochraňující francouzské národní bohatství - 10 milionů svazků,
volný přístup ke 400 000 svazků.
Periodika:
Mikroformy:
76 000 mikrofilmů, 950 000 mikrofiší,
100 000 prací v digitalizované formě,
28 000 multimediálních dokumentů,
350 000 digitalizovaných dokumentárních obrázků,
905 000 zvukových dokumentů,
62 000 videozáznamů.
Bibliotheque de l’Arsenal
900 000 svazků knih a periodik,
140 000 rukopisů, tisků, map, partitur.
Bibliotheque-Musée de l’Opéra
2 500 kostýmů a návrhů,
46 000 partitur a programů,
100 000 fotografií,
100 000 tištěných dokumentačních materiálů.
Konzervace a ochrana fondu
V BnF byly vyvinuty vhodné konzervační techniky a restaurátorské umění zachovalo pro budoucí generace mnohé cenné předměty a dokumenty, jako např. pergameny, vzácné tisky, rukopisy, mapy a plány. Restaurátorské oddělení je umístěno v historické budově Richelieu. Kromě záchrany vzácných částí sbírek z předchozích historických období je třeba pracovat i na zachování tištěné produkce, kde byl užit ne příliš kvalitní papír, který začíná podléhat zkáze. K zachování této části produkce se používá jednak přenos ohrožených dokumentů na mikrofily a mikrofiše, jednak je snaha vypracovat techniku na záchranu ohroženého papíru. Od roku 1980 má BnF dvě konzervační oddělení “Centre Joel le Theule” a “Centre André-Francouis Poncet”. Konzervační oddělení nepracuje pouze na záchraně již poškozených dokumentů, ale vyvíjí i preventivní postupy ochrany. V nové Tolbiac budově je vytvořeno vhodné prostředí pro uchování sbírek s teplotou 18 ° C a 50% vlhkostí.
Katalogizace
První pokus o vytvoření klasifikačního systému vzešel z pera Gabriela Naudé v roce 1627. První ročník tištěného katalogu vyšel v roce 1897, zatím poslední má číslo 231 a zdaleka ještě nezahrnuje publikace současné doby. Kvůli pomalému postupu těchto prací jsou každých pět a deset let vydávány dodatky (Supplements to the General Catalogue).
Služby pro čtenáře se rozšiřují a zlepšují každým rokem, přibývá možností chronologického dělení a vyhledávacích kategorií, ale přesto je možno někdy nalézt hledaný dokument pouze za pomoci zkušeného knihovníka.
Počítačové zpracování se datuje od roku 1975, kdy se objevil katalog francouzských knih a periodik získaných na základě povinného výtisku a tato část je také zařazena do Francouzské národní bibliografie (Bibliographie de la France, existuje od roku 1811 a zahrnuje veškerou produkci podle “legal deposit”). Od roku 1982 se začíná používat nový modul bibliografické databáze pro všechny tištěné materiály BN-OPALE. Veřejnosti byl tento modul zpřístupněn v roce 1988 s retrospektivou od roku 1970. Souběžně s výše uvedeným modulem vznikala i databáze BN-OPALINE se zaměřením na speciální dokumenty. V současné době jsou k dispozici CD-ROM disky s Francouzskou národní bibliografií, Souborem autorit, Národním zvukovým archivem (národní diskografie) a Generálním katalogem tištěných materiálů z období před rokem 1960. Předplatné je možno volit z několika alternativ – Knihy, Periodika, Oficiální publikace vládních a mezinárodních organizací (např. EU, UNESCO, OECD a dalších), Hudební produkce, Atlasy, mapy a plány nebo Kompletní vydání. Zároveň je možno vstupovat přes internet do bází BN-OPALE a BN-OPALINE.
Dřívější verze katalogů procházejí retrokonverzí. Od roku 1998 mají čtenáři k dispozici automatizovaný katalog s cca 7 miliony knihovních jednotek. Vzniká rovněž Francouzský souborný katalog s 13 miliony jednotek ve spolupráci Národní knihovny, univerzitních knihoven a více než 50 větších městských zařízení.
Využívání moderních technologií
V BnF je používán nový, vysoce integrovaný počítačový systém, který umožňuje vyhledat a rezervovat více dokumentů ve stejném čase. Vybraný dokument se přesouvá z uzavřených skladů do studoven pomocí speciálního kolejnicového systému (délka 8 km) na 150 výpůjčních míst.
Knihovna nabízí využití již digitalizovaných forem publikací (100 000 svazků) a vyvíjí nové způsoby vyhledávání. Pro určitou skupinu uživatelů vytváří podle jejich požadavků “uživatelský profil” a na jeho základě pak k těmto čtenářům směřují vybrané dokumenty určené ke studijním a výzkumným účelům.
Organizace a rozmístění fondů
Knihovna je rozdělena do dvou úrovní, kde architektonickým středem je zahrada osázená různými dřevinami a keři. Dolní část (rez-de-jardin) je vyhrazena pro výzkumné pracovníky, kteří mají přístup ke všem kolekcím, včetně sbírek patřících k francouzskému národnímu dědictví. K dispozici je 2000 míst ve studovnách, z nichž 1600 může být rezervováno.
Horní část (haut-de-jardin) je přístupná široké veřejnosti. Studovny a čítárny v obou částech jsou rozděleny do čtyř tematických oddělení (1. Filozofie, historie a humanitní vědy, 2. Politika, ekonomie a právo, 3. Věda a technologie, 4. Umění a literatura), jednoho oddělení audiovizuálního a jednoho bibliografického. Je umožněn přístup až ke 400 000 svazkům ve volném výběru. Studovny přístupné veřejnosti nabízejí 1650 studijních míst s volným výběrem akademických materiálů pro studenty.
Knihovna je vybudována opravdu velkoryse jak co do rozlohy, tak co se organizace týče. Každý český knihovník může jen závidět a doufat, že také naši čelní vládní představitelé zanechají za sebou v České republice důstojný pomník v podobě kulturního stánku pro veřejnost a přiblíží se tak pěkné tradici prosazované po několik desetiletí právě ve Francii.
Výročí Eduarda Alberta (1841 – 1900) a Zdravotnické muzeum
Mgr. Ludmila Cuřínová
Národní lékařská knihovna, Praha
V září uplyne 100 let od smrti významné osobnosti 19. století, velkého českého chirurga, ale také popularizátora vědy, básníka a překladatele poezie i obránce českých práv, Eduarda Alberta. Jeho mnohostranné aktivity a hluboký, celoživotní vztah k jeho rodišti způsobily, že město Žamberk na svého slavného rodáka nezapomíná. Má k tomu opravdu řadu důvodů. Alberta ostatně v Žamberku stále připomíná nepřehlédnutelná památka v podobě léčebny, nesoucí jméno Albertinum.
V Městském muzeu v Žamberku bude 23. září otevřena výstava věnovaná životu a dílu Eduarda Alberta pod názvem Eduard Albert ve službách člověka. Na přípravě výstavy se kromě Městského muzea, Albertina a města Žamberk podílí i Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny v Praze. Připravuje tu část výstavy, která bude věnovaná vývoji medicíny v 19. století. Výstava však je jen jednou z akcí pořádaných při příležitosti 100. výročí úmrtí slavného lékaře v jeho rodném městě. Již 22. září proběhne v obřadní síni radnice slavnostní večer s četbou Albertovy korespondence a poezie Jaroslava Vrchlického a 23. září v místním divadle tzv. albertovský večer s příspěvky, které mají Alberta přiblížit účastníkům nejen jako lékaře, ale i jako člověka. Při příležitosti výročí bude vydána i pamětní medaile. Léčebna Albertinum v rámci výročí 24. listopadu pořádá seminář na téma Pomoc pneumologů při chirurgickém léčení plicních nemocí.
Eduard Albert, který působil jako chirurg převážně v Innsbrucku a ve Vídni, byl autorem mnoha odborných prací, dvou učebnic chirurgie, propagátorem antisepse, ale provozoval také výnosnou soukromou praxi. Zámožný lékař vystavěl v roce 1899 v Žamberku výstavné sídlo, kde jej navštěvovali početní přátelé – osobnosti tehdejšího politického a literárního života. Hosty zde byli i Alois Jirásek, Adolf Heyduk, F. L. Rieger, T. G. Masaryk, Jaroslav Hlava, Karel Maydl, Zikmund Winter, Otakar Kukula a mnozí další.
Po Albertově smrti rodina sídlo prodala a v roce 1905 vilu zakoupil Český zemský pomocný spolek pro nemocné plicními chorobami. Stala se základem léčebného areálu nazvaného na počest slavného rodáka Albertinum.